Film Nymfomanka: čtyři hodiny depresivního porna

Film nymfomanka

Pokud jste ještě neslyšeli o filmu Nymfomanka, pravděpodobně žijete na jiné planetě. Nebo nechodíte na internet, nemáte televizi a vašimi jedinými přáteli jsou krysy, přerostlí krokodýli, co byli kdysi spláchnuti do záchodu a ostatní obyvatelé kanalizace, kde podle všeho přebýváte. Záhadou ale je, jak jste se pak dostali na naše stránky.

Film režiséra Larse von Triera má jeden aspekt zvládnutý perfektně – marketing. Není pochyb, že se na tom dánský tvůrce pěkně napakuje. Šel si pro zisk přímočaře – zvolil si atraktivní téma, natočil film, rozdělil jej do dvou částí, aby diváci neváhali jít do kina hned dvakrát (a ještě úvodní titulek prosím hlásí, že film je důkladně prostříhán se svolením, nikoliv ale s aktivní účastí samotného tvůrce, což má bezpochyby diváky nalákat jít do kina ještě potřetí, tentokrát na nesestříhanou verzi filmu), nechal vytvořit provokativní plakáty, na nichž jsou Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård nebo Uma Thurman zachyceni při orgasmu – skutečně, jestli šlo kontroverznímu Dánovi o to natočit film, který mu vydělá balík a on si bude moci konečně koupit nový bazén, nemohl pro to udělat více.

Moje hodnocení

Kinosál, v němž jsem film viděl, byl utěšeně zaplněný. A to přestože hned vedle hráli druhý díl Hobita. Jak tedy vystihnout dojmy? Pokusím se na film podívat nikoli očima filmového kritika (takových recenzí si ostatně můžete na internetu přečíst tuny), ale očima redaktora Sexyblogu. No, tak především, jestli vám jde o to vidět nějakou sexy kočičku lačnící po souloži, a těšíte se na řadu vzrušujících scén, tak budete asi zklamaní. Což vám ovšem patří. Jednak jste hloupí, že si raději nepustíte normální porno a že utrácíte nekřesťanské peníze za vstupné do kina. A jednak je vidět, že nedáváte pozor a nečtete pořádně články na Sexyblogu.

Že to s nymfomankami není tak lehké, jsme totiž už psali – tady i  tady. Lars von Trier představuje ženu závislou na sexu přesně tak, jako jsme to udělali my – jako chladnokrevnou, necitlivou ženu, s níž bych nikomu nedoporučoval se zaplést, protože vám je schopna ze života udělat peklo – krásně je to ukázáno ve scéně s panem a paní H., již hraje Uma Thurman (podle mě vůbec nejlepší pasáž celého filmu, nebo chcete-li filmů). Podle názoru mnohých zábavná scéna, pro mě osobně naopak dost smutná. Asi nejsem dostatek cynický, ale posuďte sami, až film uvidíte.

Vůbec můžu s klidným srdcem říci, že film Nymfomanka může posloužit jako pěkná ilustrace k celé řadě témat, které jsme zde probírali. Je zde například jedna scéna, kde je dost neotřelým způsobem nahlíženo na problematiku pedofilie. Ve skutečnosti zde Lars von Trier jako kdyby citoval z tohoto mého starého článku. Scéna, kde hlavní hrdinka Joe zvlhne při pohledu na mrtvolu svého milovaného otce, by zase byla zajímavým příspěvkem do tohoto článku od LadyLove. Dále nechybí scény sexu ve vlaku, sado-maso… o všem jsme už psali.

Ale abych se jen neholedbal. Nejvíc bych pochválil von Triera za to, že neudělal to, co by asi napadlo většinu filmařů – vylíčit hlavní hrdinku jako zoufalou, tragickou figuru, kterou její porucha (z)likviduje. Tragičnost Joe spočívá v tom, že žádnou tragičnost nevnímá, že je na svůj životní styl hrdá. Doplácí pak na to všichni, kdo jsou v její blízkosti – její největší láska Jerome, její syn a pan a paní H. Vše dobře vystihuje jedna z posledních scén filmu (pozor, budu spoilerovat), kdy je Joe zmlácena Jeromem, poté se na ni vymočí dívka, kterou Joe opatrovala a vychovala skoro jako vlastní dceru (a samozřejmě i s ní měla milostný poměr), a když už by nám jí mohlo být skoro líto, zkrvavená a zmlácená Joe ležící na zemi vydechne: „Vyplň všechny mé otvory…“.

Závěr

Filmu bych vytknul příliš očekávatelný konec, rozdělení do dvou částí, které nakonec shledávám zbytečnými (bez problémů by se to dalo sestříhat na tři hodiny max), přehnanou doslovnost a místy přehrávání (u scény s pedofilem je to obzvlášť patrné). Také se mi vůbec nelíbilo, že hlavní hrdinku hrály dvě různé herečky (jedna jako její mladší verze, druhá coby starší verze), které si nejsou vzhledově podle mě ani trochu podobné – působilo to dost rušivě.

Ale přesto to nebyla tak úplně ztráta času. Je to zkrátka něco úplně jiného, než na co jste zvyklí – i v rámci filmografie Larse von Triera. Takže jestli máte zájem vidět sex v těch nejsyrovějších a nejdrsnějších podobách, jděte na Nymfomanku do kina.