Sex se zvířaty, na rovinu a bez afektů

Opice provozující sex | © Depositphotos – JohanSwanepoel

O této problematice se překvapivě v médiích moc nemluví. Zvířátka si sama o sobě na nedostatek prostoru v televizních zprávách stěžovat nemůžou, ale když už je tam vidíme, tak je to jen v té souvislosti, že se v liberecké zoo narodila nová tuleňátka. O zoofilii se málokdy něco dozvíme. Je to zvláštní, především, když si uvědomíme, že naopak taková pedofilie je silným tématem, které hýbe společností.

Sex se zvířaty má zatím své místo především v různých anekdotách. My se rozhodli pojmout toto téma trochu vážněji a podrobněji. Výsledkem je tento článek.

Co k tomu říkají politici?

Hned na začátek nejdůležitější a asi nejpřekvapivější informace. Sex se zvířaty podle českého zákoníku trestným činem není. Ne, že by se o tom nevedla diskuze. Není to totiž tak dávno, kdy proběhla široká debata na stejné téma v Německu, což rezultovalo v zavedení novely zákona, která u našich západních sousedů tuto tzv. sodomii penalizuje pokutou až 25 000 eur. Není divu, že toto téma zaujalo i pár našich novinářů. Ti pak postavili naše politiky před otázku – zakázat zoofilii i u nás, nebo ne?

Výsledek si asi umíte představit. Většina českých politiků vyjádřila překvapení, „jak je jenom možné, že to u nás není trestný čin?“. Někteří poslanci vyjádřili lítost („Chudáci zvířátka!“), někteří neopomněli připomenout, že oni zásadně preferují sex s osobou opačného pohlaví. Zkrátka a dobře, vesměs takové odpovědi, od nichž si dotyční veřejní činitelé slibují, že si jimi získají co nejvíce sympatií u potenciálních voličů.

Někteří politici ale situaci odhadli přece jen trochu bystřeji. Z jejich odpovědí bylo patrné, že jim dochází, že to není zas tak jednoduché a jednoznačné.

Je nutné to zakazovat?

Za prvé – není nutné, aby Česká republika následovala každou veřejnou diskuzi, která se odehraje v Německu, Bruselu nebo kdoví kde. Za druhé, není vždycky nutné, abychom kdejakou pitomost podchycovali zákonem. Zákonů, předpisů a vyhlášek máme přes sto tisíc, je to naprosto neprůhledný a nepřehledný systém, a lidský život nestačí k tomu, aby se v tom jeden dokázal vyznat a orientovat. A konečně za třetí, máme jeden podstatný zákon a tím je § 203 týkající se týrání zvířat. Ten celou situaci kontroluje snad docela postačujícím způsobem.

Neexistuje žádný zákon, který by explicitně vyjadřoval, že se psi nemají žrát. Není to nutné, protože lidi to zaplať pánbůh nedělají. Ale když má někdo doma velkochov bernských salašnických psů, z nichž si pravidelně dělá k obědu maso tří barev, tak logicky na paragraf dvě stě trojky dojede.

A stejné by to asi mělo být i se sexem se zvířaty. U něj je navíc těžké stanovit, jestli jde o týrání. Pokud to děláte s nějakým malým, křehkým zvířátkem, tak je to jasná věc. Ale zrovna zmíněný pes? Jakkoli jsou psi chytrá zvířata, jsou to pořád zvířata. A jako taková mají jen tři základní životní potřeby a záliby – žrádlo, spaní a sex. Umím si představit, že takovému psovi může být celkem putna, kam to svoje nářadí nacpe. A když jsem tak zběžně projížděl diskuzní fóra, kde si různí šílenci sdílejí svoje zkušenosti, víceméně mi dali za pravdu.

Známé případy

Nakonec, když se podíváme do světa, zoofilie není zase až tak moc undergroundová, jak by se mohla zdát. Známý je příběh dánské farmářky Bodil Joensenové, docela krásné ženské, která si na své farmě vystačila s koněm, dvěma králíky, sedmi psy, několika kočkami a tuctem prasat. Z Japonska známe typ pohlavního styku, kdy žena kopuluje s chobotnicí. Videí na tohle téma existuje tolik, že se nabízí domněnka, že je to docela obligátní součástí japonského kulturního dědictví. A konečně, abychom to zakončili stylově i u nás – pro opakovaný sexuální styk se zvířaty byl onehdy zatčen redaktor zpravodajství o počasí Ján Zákopčaník. Ten totiž sám na obrazovce přiznal, že nejtepleji bylo v Oslu.

Resumé

Nemám v úmyslu nijak sex se zvířaty propagovat nebo vyzdvihovat. Jen jsem se pokusil podívat se na věc trochu střízlivěji. Pokud zoofilie někde kolem vás je, tak na ni stejně sotva přijdete, protože nemáte sebemenší možnost dozvědět se, co se právě teď děje u sousedů ve chlívku. A pokud si přece jen myslíte, že by se touto problematikou měl nějaký zákon zabývat, pak mám pro vás dobrou zprávu: jednoho dne i v naší republice na veřejnou diskuzi o zákazu zoofilie dojde. Stane se tak přesně tehdy, kdy bude zase třeba odsunout do pozadí nějakou mnohem důležitější kauzu.