Sex mezi národy: poznávejte jiné kultury 4

Dívka s vlajkami | © Depositphotos – HASLOO

Svět… totiž svět… svět je plný rostlin, hraček, lidí, věcí…, ale především je plný žhavých krásných dívek a žen, kterých je všude dost a to na každém kousku planety. Respektuju názor chlapů, vlastenců, kterým ke štěstí stačí Češky. Ale je podle mě dost úzkoprsé zaměřovat se jen na naše holky, i když ty zpravidla nijak úzkoprsé nejsou a co si budeme povídat, mají se docela k světu. Holky z jiných krajin nabízí úplně jiné zážitky a zkušenosti. Buďte otevření, moderní a nechte se vést proudem všudypřítomné globalizace.

V dnešním díle si řekneme, jak do postele dostat Američanky a Rusky.

Američanky

Když se řekne Američanka, každý si hned představí takovou tu typickou škaredou bachyni, co se cpe hamburgerem, až se jí všech pět brad natřásá a zadek jí přetéká přes všechny strany židle. Kdo ale někdy potkal nějakou Američanku v Česku, ten měl zřejmě před očima holku z jiného světa. 95% Američanů ze své rodné země nevytáhne paty. Takový archetypální Američan zná z Evropy tak maximálně Itálii („mají tam pizzu a špagety“) a Anglii („bydlí tam královna, Beatles, a naši hoši Anglánům zachraňovali zadky ve Vietnamu“).

Zbylých 5%, kterých se dostane do Evropy, je jiných. Když mají zájem cestovat, a dokonce se podívat i do naší krásné země, tak činí tak proto, že mají zájem o to poznat nové krajiny. Někdy až nezdravý zájem. To se projevuje v tom, že vám jsou schopni vykládat půl hodiny o tom, co ví o historii vaší země a jak vidí vaši geopolitickou situaci. Co z toho vyplývá? Když potkáte Američanku v Praze, je za prvé docela štíhlá a leckdy i docela hezká, za druhé je velmi činorodá, milá a komunikativní. To mají Američané vepsáné v genech. A za třetí? Za třetí ji musíte dostat do postele.

Abyste si prožili svůj americký sen, nemusíte toho dělat zase tak hodně. Trpělivě jí naslouchejte a smějte se jejím vtipům. Že říká něco vtipného, to poznáte podle toho, že dělá taková ta rychlá gesta rukama před obličejem, a že to zní jako nějaká hláška z Přátel, How I met your mother nebo jiného seriálu. Pokud za svojí řečí udělá nějaké citoslovce jako například „kaboom!“, nebo „oooops!“ – tak je to jasný pokyn k tomu, abyste se smáli.

Dále, projevujte takový ten šarm, jaký vždy mají cizinci v amerických filmech. Zkuste namixovat koktejl zdvořilého gentlemana podle vzoru Hugha Granta, šarmantního elegána podle vzoru Antonia Banderase a cvrnkněte do toho třeba i trochu roztomilé dobrácké neotesanosti podle vzoru Krokodýla Dundeeho. Je úplně jedno, že Češi takoví prostě nejsou. Američané stejně vidí svět kolem sebe tak trochu povrchně.

A konečně, Američanku důkladně opijte. Nezabere vám to tolik času a námahy, protože Američané mohou pít až od jednadvaceti let, chybí jim důkladný celoživotní výcvik, jakým disponují skoro všichni Češi. Pivo, panáky, možná nějaký ten koktejl. K líbání můžete přistoupit docela brzy – Američané obecně líbání nepovažují za tak intimní záležitost jako Evropané. První pusa může být docela přátelská, druhá třeba taky, ale postupně dávejte těm polibkům ten správný vášnivý nádech. Ve chvíli, kdy holce dojde, že po ní toužíte, už pro ni nebude cesty návratu.

Rusky

Spíše než otázku „Jak sbalit Rusku?“ je častěji třeba řešit otázku „Jak se nenechat od Rusky sbalit“. Je to docela děs. Jestli jste nikdy nedostali žádnou nabídku od Rusky, tak to patrně znamená, že žijete daleko od jakékoli civilizace, nemáte účet na žádné sociální síti a ani nevlastníte e-mail. Je sice pravda, že za dojemnou nabídkou k seznámení od údajně půvabné dívky, jíž se v dalekém Čeljabinsku zalíbil váš profil, možná není žádná reálná osoba odpovídající tomuto podpisu. Ale nemá cenu po tom pátrat. Nic dobrého z toho na každý pád nekouká.

I když totiž máte krásnou mladou Rusku přímo před očima, s planoucíma velkýma očima, svůdnými rty a s postavičkou jako balerína, a ona se tváří, že vás chce – je nutné se mít na pozoru. Snad vás nemusím poučovat, co po vás může doopravdy chtít – nastěhovat se do vašeho bytu, užívat vaší kreditky a především pokud možno začít nosit vaše příjmení. Mnohé Rusky stále věří, že je to v Evropě lepší než u nich. A asi i oprávněně, protože ačkoliv můžeme nadávat na svůj životní úděl jak chceme, pořád je to asi v naší české kotlině lepší, než v nějaké zapadlé osadě na kraji Sibiře. Taková Moskva nebo Petrohrad, to je jiná písnička, ale děvčata z těchto velkoměst mají trochu jiné nároky. Těm nebude stačit obyčejný český chlápek se staromládeneckým bytem, ledničkou Minsk a oškubaným gaučem z babiččina obýváku.

Je vlastně zvláštní, že existuje jedna věc, kterou mají chudé vyhublé holky odkojené tajgou i petrohradské princezničky s norkovým kožichem společnou. Je to touha klofnout manžela na úrovni. Takového, který jim zařídí lepší život, nejlépe tak, aby ony samy nemusely pracovat. Pořád v nich přetrvává smýšlení, že je to chlap, který musí zaopatřit rodinu a sehnat ženě první poslední. Je to tak trochu otázka do pranice pro všechny militantní antifeministy, jestli není přece jen lepší mít holku trochu samostatnější, která chce od života trochu víc, než být jen věšákem na drahé šaty.

Teď mi dochází, že jsem se vlastně k samotnému sexu ani nedostal. No tak dobře, když se vám Ruska líbí, tak ji sbalte, jděte s ní do postele a pak napište, jaké to bylo – já o tom nic nevím a nehodlám na tom v nejbližší době nic měnit.

Resumé

Tak jsme si prošli další dva národy. Nutno říci, že jsme už s naším seriálem procestovali pěkný kus světa. A ještě stále nekončíme. Těšte se, i příště se podíváme pod sukni nějakým rajcovním cizinkám.